Povodeň v srpnu 2002
2002 – 14. srpna byla divadelní budova zatopena při povodni do výše 1,8 metru. Situaci nejlépe popisuje článek předsedy Zbraslavské kulturní společnosti Filipa Touška, který vyšel v zářijovém čísle Zbraslavských novin pod názvem
I divadlo bylo pod vodou.
Když jsem se byl podívat v neděli navečer 11. srpna na stav vody ve Vltavě a když v pondělí v poledne začalo silně pršet, bylo jasné, že se schyluje k velké povodni. Ale že bude takhle velká, to mě a asi ani nikoho jiného nenapadlo. Budova divadla je postavena tak, aby odolala stoleté vodě. A mohu dnes s klidným svědomím prohlásit, že divadlo by stoletou vodu přežilo bez poškození. Přesto jsme dopředu učinili některá ochranná opatření. Zatím co lidé na nábřeží přikládali ke dveřím a oknům pytle s pískem, my jsme k zavěšeným marionetám, které jsou trvale umístěny na lávkách, uložili věci, které se normálně ukládají do stojanů v zákulisí. Podlaha lávek je odhadem 220 cm nad podlahou jeviště. Takže na lávky putovaly kulisy pro marionety, některé přístroje uložené ve vzduchotechnice, reprobedny. Maňásky jsme v jejich nově zřízeném skladu narovnali do horních polic, veškeré loutkové texty jsme vyrovnali v šatně na stůl, cennější technické zařízení přendali do horních polic, zbytek kulis a rekvizit poskládali na loutkařský hrací stůl, lavice ze sálu odnosili na horní konec sálu a na jeviště. Na závěr jsme pytli s pískem utěsnili dveře sálu a domku za divadlem, který sloužil jako sklad činoherních kulis.
S klidným svědomím jsme se odebrali směrem k restauraci U Přístavu, kde jsme chtěli monitorovat situaci. Cestou jsme se ubezpečovali o dokonalé ochraně divadla před velkou vodou porovnáváním výšky hrází z pytlů s pískem s úrovní podlahy v divadle. Dle našeho názoru naše tři schody do divadla bezpečně převyšovaly jednotlivé hráze z pytlů před domy v ulici U Malé řeky. V restauraci U Přístavu jsme nepochodili, protože už jim nešel proud. A to bylo špatné znamení!
Po rozednění v úterý už rozvodněná řeka dosahovala k Hudební škole v ulici Opata Konráda a dále stoupala. Budova divadla, která v tento okamžik asi ještě nebyla zatopena, byla zcela odříznuta silným proudem řeky a jakékoliv pokusy o záchranu věcí z divadla byly v tento okamžik zcela bezpředmětné. Nezbývalo než nekonečné čekání na opadnutí vody. Tento okamžik nastal až v pátek v poledne. Podél budovy knihovny jsem se s kamarádem za cenu nabrání vody do holinek probrodil až k divadlu. Zde nás čekal hrůzný pohled, který každému, kdo byl postižen povodní, ani nemusím podrobně popisovat. Přesto ho ve stručnosti vylíčím. Nábytek v předsálí zcela přeházen, podivně zkroucen, obložení ze dřevotřískových desek nafouklé a všude bahno. Na stole ve zvukařské kabině vrstva bahna a všechny přístroje pod vodou. Ještě horší byl sál. Sedačky rozházené jak stvoly slámy, nafouklá podlaha, dřevěné obložení vyboulené, padlý klavír na boku jako kůň po nezdolání Taxisova příkopu, v zákulisí skříně na rekvizity vzájemně sevřené ve smrtelném tanci. Vše samozřejmě pokrylo vrstvou mazlavého hnědého bláta. Protože nábřeží bylo ještě pod vodou, nedalo se samozřejmě uvažovat o zahájení vyklízení divadla. Jen vysadit dveře a otevřít okna, aby budova mohla větrat, a zamknout mříže proti zlodějům a čekat do druhého dne.
V sobotu ráno začalo osvobozování divadla. A to doslova. Nejprve bylo nutno odstranit bahno před divadlem a ze schodů. Zde se nejlépe osvědčila hrabla na sníh a hadice z požárního hydrantu. Po dobytí vstupních dveří se pokračovalo v předsálí a záchodech. A zase boj s bahnem pomocí hadice, hrabla, lopat a košťat. Po zkušenostech z vlastního vytopeného sklepa jsem ukončil plané diskuse nad stolem u šatny několika kopy nohou a ránami těžkou palicí. Při vynášení lavic ze sálu jsme na šikmé zabahněné podlaze předvedli několik piruet, za které by se nemusel stydět krasobruslař slušné výkonnostní úrovně. Druhá parta provedla průnik k zadnímu vchodu z boku podél budovy knihovny. Domnívám se, že o kolečkách s bahnem, které museli vyvést ze dvorku, se jim zdá ještě dnes. Po hrubém vyčištění okolí divadla a jeho vnitřních prostor začala záchrana poškozených loutek a rekvizit.
Zde se musím zmínit, jak vysoká byla hladina vody v divadle. Voda dosáhla 30 cm nad stůl ve zvukařské kabině. Pro větší představivost - voda byla 185 cm nad podlahou jeviště!
O smutných věcech jen ve stručnosti. A to o škodách. Veškeré kulisy činoherního souboru uložené v domku byly zničeny. Tak i rekvizity. Zcela vyplaven byl sklad maňásků. Rozsah poškození jednotlivých loutek odpovídá materiálu, ze kterého byly vyrobeny. Některé stačilo jen usušit a poté vydesinfikovat, jiné se budou muset podle dochovaných vyrobit nové, některé se rozpadly sotva jsme je vzali do ruky.
Nyní jsme ale stáli před problémem, kam narychlo uložit zachráněné loutky a kulisy. Společnost používá část půdních prostor sousední budovy knihovny, kde je sklad kostýmů a loutek. To znamenalo v rychlosti vyklidit další prostory, zbouchat police a udělat závěsy na loutky. Takže k bahnu a mokru přibyl prach a dusno půdních prostor. K tomu se přidalo vyklízení zatopeného přizemí knihovny, vrstvy bahna v okolí budov a evakuace knih z nepoškozeného prvního patra. Knihovnice to měly dobře zorganizované, jedna parta chodila bahnem, druha v suchém prvním patře a na schodišti si knihy předávaly. A do toho jsme se začali motat my. Znovu bych chtěl poděkovat pracovnicím knihovny za trpělivost a ocenit jejich nasazení při záchraně knih.
Dále k rozsahu poškození budovy. Jak už jsem řekl, je zcela zničeno vnitřní vybavení předsálí, obklady stěn sálu a předsálí, podlaha v hledišti i na jevišti, obklad jámy, vytopená a poškozená je vzduchotechnika, kabelová šachta je plná bahna. Vytopena zcela byla veškerá elektroinstalace, zničené je technické zařízení pro ovládání zvuku a světel. Zcela zničen byl archív textů loutkových her. Naštěstí jeden text od každé loutkové hry je také uložen ve zvukařské kabině vysoko na polici a tam voda nedosáhla.
A dále něco příjemnějšího. Naštěstí vše, co je zničeno, se dá koupit. To, co se nedá koupit, co se především v loutkovém souboru tvořilo dvacet let, se podařilo zachránit. Jak už jsem psal výše, na půdě knihovny byla uložena kompletní výbava loutkového představení Rusalka, pohádky O princezně Solimánské, je tam uložen Kubula a Kuba Kubikula, přes šedesát let staré marionety se zachránily i s kulisami. Promočené činoherní kostýmy jsou už vyprané, vykrývky s oponu nám vyprala a ochotně uschovala Zbraslavská prádelna. Děkujeme.
Letošní divadelní sezóna měla být dvacátá, jubilejní. Povodní se z ní stává historická. Jako by nás řeka chtěla donést znovu na začátek. Ale neodnesla nám dvacet let. Nestojíme tu z holýma rukama. Někteří členové Zbraslavské kulturní společnosti jsou ve větší či menší míře spjati se správou obce a jejich prioritou v tento okamžik je co nejrychlejší zvládnutí škod po povodni. Přesto v malých volných chvilkách přemýšlíme co dál a když budete číst tyto řádky, budeme zase o nějaký krok dál. Zatím to s divadlem i s naším soukromým majetkem vypadá jako v přísloví o kováři a jeho bosé kobyle. Uvažujeme o hraní v náhradním prostoru, urychlené rekonstrukci do původního stavu nebo o větší, rozsáhlejší přestavbě divadla.
Rozsah rekonstrukce divadelní budovy bude limitován množstvím finančních prostředků. Vědomi si obrovského rozsahu škod, které povodně napáchaly na Zbraslavi, Lahovičkách a Lahovicích , obracíme se přesto především na místní občany s žádostí o poskytnutí finanční či materiální pomoci. V případě zájmu kontaktujte představitele Zbraslavské kulturní společnosti nebo přispějte na Zbraslavské povodňové konto.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem členům Zbraslavské kulturní společnosti a žákům Dramatického odboru ZUŠ, kteří se podíleli na odstraňování bezprostředních škod a doufám, že nadšení a elán je neopustí ani v průběhu náročné a dlouhodobé rekonstrukce divadelní budovy. Nakonec bych chtěl poděkovat těm mnoha neznámým dobrovolným pomocníkům, kteří nám pomohli s vyklízením budovy a dále pomáhají ostatním postiženým občanům.
Když se můj čtyřiaosmdesátý dědeček vrátil po čtyřech dnech nucené evakuace domů prohlásil:“Že jsem se dožil historické události mě těší, ale takovéto...“
2002 – i přes zničené divadlo a poškozené loutky divadelní činnost neustala. Již na podzim se začaly hrát maňáskové hry v aule Základní školy Nad Parkem.
