Kapitola XXII. - Otevření renovovaného divadla!

Předseda ZKS pan Filip Toušek s partou nevyléčitelných optimistů "otevírali" Divadlo Jana Kašky pomalu každý měsíc. My realisté jsme věděli svoje. A náš odhad vyšel takřka stoprocentně. V sobotu 16. října 2004 jsme zahájili provoz v novém "stánku". A jak se patří velkoryse, to znamená reprízou "Rusalky"! Týden nato jsme si "Rusalku" zopakovali - a hned třikrát! (V pátek večer, to se konala veliká sláva, pozvánku přijala řada celebrit v čele s pražským primátorem Pavlem Bémem, a pak ještě v sobotu odpoledne i večer.) Dál se už hrály obligátní "maňáskárny", které byly na repertoáru i počas našeho hostování ve škole Nad Parkem.

Kromě hraní se úsilovně pracovalo. "Zabydloval se" domek za divadlem. Prázdný vyhlížel honosně, ozvaly se názory, že skříní a regálů je zbytečně mnoho... (A hle, po pár letech praská domek ve švech a aby bylo možné něco dalšího uložit, musí se něco stávajícího zlikvidovat. A regálů i skříní začíná být zoufale málo.) Upravovaly a opravovaly se všelijaké nehoráznosti, které napáchali stavaři při rekonstrukci budovy. (Navracel se původní rozměr činohernímu kukátku, které bylo nesmyslně zúžené. Odstranily se obrovské reflektory, které bůhvíproč čněly z lávek do prostoru loutkové scény. Zvednutá podlaha v jámě zase způsobila, že jsme si museli pořídit extra proscénium pro maňásky a extra pro marionety - každé má jiný rozměr. Atd., atd.) Už přes léto se nakoupilo nové vybavení světelné a zvukové kabiny a částečně i nový nábytek do foyer a do zákulisí. Teď se vše zabudovávalo a montovalo na patřičná místa. Někdy práce vázla, a tak se tu a tam jiskřilo... Našel se mezi námi puntíčkář, který chtěl mít všechno "pintlich", (nebudu sám sebe jmenovat), řádil jako černá ruka, a aby se uklidnil, ostatní mu posléze téměř ve všem vyhověli, (bláznům se nemá odporovat).

Spoustu věcí jsme stihli podchytit ještě před kolaudací, některá drobná vylepšení se dohodla se stavební firmou, i když nebyla v projektu. Tak třeba - zúžili nám boky pohyblivých lávek, takže máme víc místa na odkládání loutek. Ovšem největší změny nastaly v předsálí divadla, (inu, bylo třeba pamatovat především na obecenstvo). Foyer se zvětšilo, celý rozlehlý kout vyplnily polštářované sedačky a u nich stolky na odložení kafíčka nebo limonády. Zmizely ohavné mříže u vchodu do hlediště, dveře do technické kabiny byly přesunuty jinam. Z hluchého prostoru v zádveří se stala součást nového bufetu a z bývalého bufetu vznikla šatna, (prý moc prťavá, tvrdili škarohlídi, ale čas ukázal, že bohatě postačí).

A divadelní zákulisí? Dříve působilo stísněným dojmem, neustále se tam uklízelo a neustále tam byl strašlivý "binec", skladovalo se tam všechno možné i nemožné - a teď? Velký oválný stůl se spoustou polstrovaných židlí zve k pohodlnému posezení, herci a zejména herečky působí často dojmem, že do divadla nepřišli tvořit umění, ale jen a jen příjemně podebatovat o radostech života. Domácí prostředí dotváří miniaturní kuchyňka s lednicí, sporákem i konvicí na kávu. K dispozici je dokonce sprchový kout, i když nevím, jestli ho vůbec někdo někdy použil.

Kdosi kdesi prohlásil: "Tak jsme vlastně stavěli tři divadla!" (Říci "stavěli" zní příliš maximalisticky, ale pomáhali stavět, podíleli se na stavbě, ledacos dodělávali a vylepšovali - to ano, pod to bych se podepsal.)