Kapitola XXI. - Hrajeme ve škole!

Ještě v roce 2002 v prosincových Zbraslavských novinách vyšel následující článek:

LOUTKOVÉ DIVADLO ROLNIČKA OPĚT "ŽIJE"!

(kráceno)

Po srpnových povodních, kdy došlo k naprosté devastaci interiéru divadla, se sice podařilo zachránit soubor marionetových loutek a kulis, bohužel však je pro inscenování her s těmito loutkami zapotřebí poměrně náročná divadelní technika a specifické jevištní prostory, které budou k dispozici až po renovaci divadla. A to bude ještě za hodně dlouhou dobu.

Soubor však v žádném případě nechtěl ochudit své malé diváky o pravidelná sobotní představení a rozhodl se proto řešit vzniklou situaci obnovením maňáskových her. Bylo a bude ještě nutné opravit řadu loutek i kulis, neboť také zčásti "vzaly za své", a bylo též nutné hledat náhradní prostory, které by posloužily jako divadelní sál. A ty se našly díky pochopení ředitele Základní školy Nad Parkem, pana Mgr. Martina Kupky.

Aby se zde mohlo začít hrát, bylo nutné dovybavit sál alespoň základním jevištním osvětlením, což se díky pochopení firem pana Jurči a pana Vejvody podařilo ve velmi krátkém čase. Prohloubení jeviště bude řešeno přistavením "praktikáblů", které jsou již také ve výrobě.

Časově náročné obnovy loutek a kulis se ujal kolektiv vedený paní Milenou Svobodovou a znovuzrozená inscenace pohádky "O pejskovi a kočičce" byla na světě.

A tak 10. listopadu 2002 mohla pro loutkáře z Rolničky začít nová sezóna. Nové prostory vyzkoušel následující sobotu i hostující soubor Podio ze Semil.

.................................

V neděli naopak zavítala Rolnička s "Pejskem a kočičkou" do

divadélka Bunkr ve Slaném, aby se zúčastnila přehlídky "Slánské křižovatky", jejíž celý finanční výtěžek byl pořadateli věnován na opravu Divadla Jana Kašky, tedy domovské scény Rolničky. ................................

Svatoslav Mahelka

Pan Mahelka se zmínil o všem důležitém, co doprovázelo první kroky našeho působení v aule školy. V rychlém sledu se po "Povídání o pejskovi a kočičce" obnovily další hry, "Zvířátka a loupežníci", "Budulínek" + "Červená Karkulka", "Kocour v botách". Zahrála se i "Pohádka o princezně Zubejdě solimánské". Tím naše inscenační možnosti skončily. Trochu málo na naplnění sezóny! Takže jsme přivítali každou výpomoc od přátel z jiných souborů.

Hlavním úkolem té doby, ať jsme chtěli nebo ne, bylo shánět finance. Vyhlásili jsme veřejnou sbírku. Uspořádali jsme Mikulášskou tancovačku v prosinci 2002, pak Masopustní v březnu a znovu Mikulášskou o rok později. Žádali jsme o granty - a obdrželi je, (od Magistrátu 400 000 Kč, na divadelní technologii). Tyto snahy produkovali především loutkáři, i když šlo samozřejmě o záležitosti celé Zbraslavské kulturní společnosti a snažili se i momentálně zahálející činoherci.

Divadelní budova zatím stále vysychala, a stále vykazovala nadměrnou vlhkost. Bylo dost času na "vypiplání" projektové dokumentace. Vyřizovaly se pojistné záležitosti. Šéf ZKS, pan Filip Toušek, se v roce 2002 po komunálních volbách stal místostarostou Zbraslavi, a tak měl celou záležitost tak říkajíc "pod palcem". I proto se podařil husarský kousek. Malý starý domek za divadlem, který nám sloužil jako sklad, velká voda poničila natolik, že musel být zbourán. Bez skladovacích prostor nemůže žádné divadlo existovat. Takže jsme vyvinuli maximální snahu o výstavbu nového domku, a kupodivu - ta záležitost měla až neuvěřitelně hladký průběh. Domek se vyprojektoval a postavil, větší než ten původní, a dokonce patrový! Tenkrát po povodni se vůbec děly věci! Co by normálně nemělo šanci, nač by nebyly peníze, co by trvalo nekonečně dlouho, to se v těch kritických časech uskutečňovalo jakoby mimochodem, (a jako na běžícím pásu). Ale to jsem odbočil od tématu, takže zpátky k Rolničce!

Tuším, že ještě před velkou vodou přijal pan František Kadleček mimořádný úkol - zavázal se, že postaví malou mobilní marionetovou scénu pro cca třiceticentimetrové loutky, které vyrobí paní Milena Svobodová. Scéna byla, tuším, hotová už před velkou vodou, ale až na jaře 2003 jsme na ní nacvičili komedii "Kašpárkova strašidla", (nehodlám zamlčet, že autorem hry i režizérem představení jsem byl já). Kratičká glosa v červencových Zbraslavských novinách stručně popsala její premiéru.

STRAŠIDEL SE NIKDO NEBÁL!

V týdenním předstihu, v sobotu 24. 5., uspořádala Dětský den Zbraslavská kulturní společnost. To aby "nekonkurovala" bohatému programu na hřišti Slavoje nebo ve Strnadech.

Děti si zasoutěžily v různých "sportech" a za své výkony obdržely vždy sladkou odměnu. Ovšem to hlavní, na co se těšily, bylo loutkové představení, konané v prostorách ještě prázdné knihovny, které pro ně připravil loutkářský soubor Rolnička a na které svým grantem přispělo hl. m. Praha. Veselá pohádka "Kašpárkova strašidla" se všem líbila a sympatická strašidla Šklebeďour a Brečulín nikoho příliš nevystrašila, což bylo jistě naprosto v pořádku.

-ZKS-

Rovněž 20. sezónu, tedy sezónu 2003/2004, jsme beze všech fanfár zahájili v provizóriu školní auly. A modlili se, aby oprava Divadla Jana Kašky konečně někam spěla, vždyť se s ní v té době sotva začalo. Ale žádná velká skepse nevládla! Dokonce jsme si v předvánoční době troufli na novou premiéru! To mě kdosi vyprovokoval, že by prý bylo dobré, aby se v onen sváteční čas představili dětem jejich velcí přátelé, pejsek a kočička. A tak jsem já měkkota sedl k počítači a znásilnil pana Josefa Čapka. Snad mi ve své nekonečné dobrotě odpustil a nehrozí mi zhůry při každé repríze. A že už jich od té doby bylo! Aktovka "Jak pejsek s kočičkou slavili vánoce" (premiéra 20. 12. 2003) se hraje rok co rok poslední sobotu před štědrým dnem, a to pro velký zájem publika pokaždé dvakrát.