Kapitola XX. - Divadlo navštívila Vltava!
Divadlo Jana Kašky za těch pár let, co existuje, poctila návštěvou nejedna slavná osobnost. Ale že by se k něčemu podobnému chystala řeka Vltava, to nikdo ani ve snu netušil! Pravda, teče nedaleko, divadelní budovu má neustále na očích... Asi zatoužila po kultuře... Zamčené dveře? Žádná překážka! Ale uvnitř nikde nikdo! Vltavě došlo, že jsou divadelní prázdniny, a to ji nejspíš rozčílilo na nejvyšší míru. Z roztouženého návštěvníka se stal sveřepý agresor. Zničila všechno, nač dosáhla! - Stalo se ve středu 14. srpna 2002, v ten den povodeň na Zbraslavi kulminovala.
Podrobný článek o tehdejších událostech a o zdevastovaném divadle napsal pro zářijové Zbraslavské noviny předseda Zbraslavské kulturní společnosti, pan Filip Toušek. V říjnových novinách své informace ještě doplnil. Já osobně jsem bezprostředně po povodni v divadle nebyl, Vltava navštívila i moje bydliště, a tak jsem nejprve musel uklízet doma. Proto nemohu než dát slovo autentické reportáži pana Touška, a to téměř v plném znění, (krácena je pouze v momentech, kdy se jednoznačně odchyluje od sledovaného tématu). Vždyť drama, které se tenkrát odehrálo v Divadle Jana Kašky, bylo brutální, bylo zničující, bylo svým způsobem jedinečné. Ani Shakespear nikdy nic takového nenapsal.
Podobně jako se všeobecně počítají roky po Kristu a před Kristem, my zbraslavští divadelníci datujeme časové údaje po povodni a před ní.
I DIVADLO BYLO POD VODOU!
Tento článek píši za noční služby na Úřadu městské části Zbraslav, a tak prosím laskavé čtenáře o trochu shovívavosti. Tyto řádky jsou odrazem mého tehdejšího psychického rozpoložení a zbytků fyzických sil. Od dnešní noci (z 22. na 23. srpna) se určitě stane spousta nových a doufejme už příjemných věcí. Budu se tedy věnovat popisu událostí, které se už staly a které tak bolestně zasáhly do života na Zbraslavi, popisem dopadu povodně na budovu Divadla Jana Kašky, která se nachází v ulici U Malé řeky, a popíšu i činnost členů Zbraslavské kulturní společnosti při záchraně divadla v následujícím období.
.................................
Když jsem se byl podívat v neděli 11. srpna navečer na stav vody ve Vltavě a když v pondělí v poledne začalo silně pršet, bylo jasné, že se schyluje k velké povodni. Ale že bude takhle veliká, to mně, a asi nikoho, nenapadlo. Budova divadla je postavena tak, aby odolala stoleté vodě. Dnes mohu s klidným svědomím prohlásit, že by divadlo projektovanou stoletou vodu přežilo bez poškození. Přesto jsme dopředu učinili některá ochranná opatření. Zatím co lidé na nábřeží přikládali ke dveřím a oknům pytle s pískem, my jsme k zavěšeným marionetám, které byly trvale umístěny na lávkách, uložili věci, které se normálně ukládají do stojanů v zákulisí. Podlaha lávek je odhadem 220 cm nad podlahou jeviště. Takže na lávky putovaly kulisy pro marionety, některé přístroje uložené ve vzduchotechnice, reprobedny. Maňásky jsme v jejich nově zřízeném skladu narovnali do horních polic, veškeré loutkové texty jsme vyrovnali v šatně na stůl, cennější technické zařízení přendali do horních polic, zbytek kulis a rekvizit poskládali na loutkářský hrací stůl, lavice v hledišti odnosili na horní konec sálu a na jeviště. Na závěr jsme pytli s pískem utěsnili dveře sálu a domku za divadlem, který sloužil jako sklad činoherních kulis.
S klidným svědomím jsme se odebrali k restauraci U Přístavu, kde jsme chtěli monitorovat situaci. Cestou jsme se ubezpečovali o dokonalé ochraně divadla před velkou vodou porovnáváním výšky hrází z pytlů s pískem s úrovní podlahy v divadle. Dle našeho názoru naše tři schody do divadla bezpečně převyšovaly jednotlivé hráze z pytlů před domy v ulici U Malé řeky. V restauraci U Přístavu jsme nepochodili, protože už jim nešel proud. A to bylo špatné znamení!
Po rozednění v úterý již rozvodněná řeka dosahovala k "hudební škole" v ulici Opata Konráda a dále stoupala. Budova divadla, která v tento okamžik asi ještě nebyla zatopena, byla zcela odříznuta silným proudem řeky a jakékoliv pokusy o záchranu věcí z divadla byly v této době už zcela bezpředmětné. Nezbývalo než nekonečné čekání na opadnutí vody. Tento okamžik nastal až v pátek v poledne. Podél budovy knihovny jsem se s kamarádem za cenu nabírání vody do holínek probrodil až k divadlu. Zde nás čekal hrůzný pohled, který každému, kdo byl postižen povodní, ani nemusím podruhé popisovat. Přesto ho ve stručnosti vylíčím. Nábytek v předsálí zcela zpřeházen, podivně zkroucen, obložení z dřevotřískových desek nafouklé, a všude bahno. Na stole ve zvukařské kabině vrstva bahna a všechny přístroje pod vodou. Ještě horší byl sál. Sedačky rozházené jako stvoly slámy, nafouklá podlaha, dřevěné obložení vyboulené, padlý klavír na boku, jako kůň po nezdolání Taxisova příkopu, v zákulisí skříně na rekvizity vzájemně sevřené ve smrtelném tanci. Vše samozřejmě pokryto vrstvou mazlavého hnědého bláta. Protože nábřeží bylo ještě pod vodou, nedalo se samozřejmě uvažovat o zahájení vyklízení divadla. Jen vysadit dveře a otevřít okna, aby budova mohla větrat, a zamknout mříže proti zlodějům a čekat do druhého dne.
V sobotu ráno začalo osvobozování divadla. A to doslova. Nejprve bylo nutné odstranit bahno před divadlem a ze schodů. Zde se nejlépe osvědčila hrabla na sníh a hadice z požárního hydrantu. Po dobytí vstupních dveří se pokračovalo v předsálí a na záchodech. A zase boj s bahnem pomocí hadice, hrabla, lopat a košťat. Po zkušenostech z vlastního vytopeného sklepa jsem ukončil plané diskuze nad stolem u šatny několika kopy nohou a ranami těžkou palicí. Při vynášení lavic ze sálu jsme na šikmé zabahněné podlaze předvedli několik piruet, za které by se nemusel stydět krasobruslař slušné výkonnostní úrovně. Druhá parta provedla průnik k zadnímu vchodu z boku podél budovy knihovny. Domnívám se, že o kolečkách s bahnem, které museli vyvést ze dvorku, se jim zdá ještě dnes. Po hrubém vyčištění okolí divadla a jeho vnitřních prostor začala záchrana poškozených loutek a rekvizit.
Zde se musím zmínit, jak vysoká byla hladina vody v divadle. Voda dosáhla 30 cm nad stůl ve zvukařské kabině. Pro větší představivost - voda byla 185 cm nad podlahou jeviště!
O smutných věcech jen ve stručnosti. A to o škodách. Veškeré kulisy činoherního souboru uložené v domku byly zničeny. Tak i rekvizity. Zcela vyplaven byl sklad maňásků. Rozsah poškození jednotlivých loutek odpovídal materiálu, ze kterého byly vyrobeny. Některé stačilo jen usušit a poté vydezinfikovat, jiné se budou muset podle dochovaných vyrobit znova. Mnohé se rozpadly, sotva jsme je vzali do ruky.
Nyní jsme ale stáli před problémem, kam narychlo uložit zachráněné loutky a kulisy. Společnost používá část půdních prostor sousední budovy knihovny, kde je sklad kostýmů a loutek. To znamenalo v rychlosti vyklidit další prostory, zbouchat police a udělat závěsy na loutky. Takže k bahnu a mokru přibyl prach a dusno půdních prostor.
.................................
Dále k rozsahu poškození divadelní budovy: Jak už jsem řekl, je zcela zničeno vnitřní vybavení předsálí, obklady stěn sálu a předsálí, podlaha v hledišti i na jevišti, obklady jámy, vytopená a poškozená je vzduchotechnika, kabelová šachta je plná bahna. Vytopena byla veškerá elektroinstalace, zničené je technické zařízení pro ovládání zvuku a světel. Zcela zničen byl archiv textů loutkových her. Naštěstí jeden text od každé loutkové hry je také uložen ve zvukařské kabině vysoko na polici a tam voda nedosáhla.
A dále něco přijemnějšího. Naštěstí vše, co je zničeno, se dá koupit. To, co se koupit nedá, co se v loutkovém souboru tvořilo dvacet let, se podařilo zachránit. Jak už jsem psal výše, na půdě knihovny byla uložena kompletní výbava loutkového představení "Rusalka", pohádky "O princezně Zubejdě solimánské", je tam uložen "Kubula a Kuba Kubikula", přes 60 let staré marionety se zachránily i s kulisami. Promočené činoherní kostýmy jsou už vyprané, vykrývky s oponou nám vyprala a ochotně uschovala Zbraslavská prádelna.
.................................
Závěrem bych chtěl poděkovat všem členům Zbraslavské kulturní společnosti a žákům Dramatického odboru ZUŠ, kteří se podíleli na odstraňování bezprostředních škod, a doufám, že nadšení a elán je neopustí ani v průběhu náročné a dlouhodobé rekonstrikce divadelní budovy.
.................................
Když se můj čtyřiaosmdesátiletý dědeček vrátil po čtyřech dnech nucené evakuace domů, prohlásil: "Že jsem se dožil historické události mě těší, ale takovéto...".
Filip Toušek,
POMOZTE, PROSÍM, DIVADLU!
Tento článek navazuje na můj článek v zářijových Zbraslavských novinách a doplňuje jej o informace o nových událostech okolo budovy Divadla Jana Kašky a činnosti Zbraslavské kulturní společnosti.
Nejprve tedy o činnosti ZKS. Snahou všech členů, jak to vyjádřili na valné hromadě, je obnova tradičních sobotních loutkových představení. To ale znamená najít vhodné náhradní prostory, opravit a upravit loutky a scénu, provizorně zprovoznit zvukovou a světelnou aparaturu. Doufáme, že se nám to podaří a od listopadu zahájíme pravidelná sobotní představení.
.................................
Teď se dostáváme ke stavu budovy divadla. Zde je nezbytné nejdříve zprovoznit topení, vzduchotechniku, elektrické rozvody, repasovat okna, nahradit zničené dveře a budovu intenzivně vysoušet. V budově bylo provedeno měření vlhkosti zdiva, která stále dosahuje vysoké hodnoty.
Rádi bychom zahájili opravu divadla co nejdříve to bude možné. Musím ovšem podotknout, že i když Zbraslavská kulturní společnost byla hlavním uživatelem divadla, budova sama patří Městské části Praha - Zbraslav. V současné době se zpracovává rozpočet nákladů na opravu budovy a MČ Zbraslav ho zahrne do celkových škod, které vznikly na obecním majetku.
I přes relativní novost budovy bychom chtěli při opravě divadla provést některé změny a úpravy, které vycházejí ze zkušeností z provozu divadla. Jednalo by se především o úpravu vstupu do budovy, foyer a změnu sklonu hlediště. Nákladná bude i oprava scénické techniky. Nechali jsme proto vypracovat studii na sanaci a přestavbu divadla.
Obracíme se na všechny zájemce, kteří by se rádi podíleli na opravě divadla, s žádostí o finanční příspěvky.
Filip Toušek
