Kapitola XIX. - Tři premiéry ve dvou měsících!
Náhlou, ba přímo unikátní kumulaci premiér zavinil defakto pražský magistrát - poukázal nám vcelku neočekávaně sumu peněz, kterou jsme museli smysluplně utratit a vyúčtovat. Nebo část grantu vrátit, což se nám nechtělo. Takže se začalo pracovat, pak úsilovně pracovat, a nakonec (už ne smysluplně, ale nesmyslně) šturmovat!
Sváťa Mahelka uskutečnil svou dávnou vidinu - sehrát loutkami Rusalku. Vždycky snil o tom, jak vodník - "živák" nastaví dlaně a skotačivé víly mu budou skákat z ruky na ruku. To se bohužel neuskutečnilo, nebyli jsme schopni vyrobit tak "pohybově nadané" figury, aby se takový tělocvik dokázaly naučit.
Ještě před premiérou (26. 1. 2002) zveřejnily Zbraslavské noviny Sváťův článek, v němž nadšeným tónem propaguje své představení, (a také informuje o všem podstatném).
RUSALKA - NOVÁ LOUTKOVÁ INSCENACE
Nápad inscenovat Rusalku v DJK (zkratka Divadla Jana Kašky - moje vysvětlivka pro totálně nezasvěcené) mě provázel již řadu let. Nevedla mě k tomu jen nádherná Dvořákova hudba, ale především ta skutečnost, že Kvapilovo libreto je skutečným básnickým dílem schopným samostatné existence a je zcela rovnocenné hudební složce opery. Málokterý skladatel měl to štěstí zhudebnit tak dokonalý text. Myslím si, že ačkoli Dvořák pracoval s tímto textem s velkým citem a pochopením, nemusí být každému opernímu divákovi dostatečně srozumitelný, natož pak divákovi, který považuje operu za naprosto "nestravitelný" divadelní útvar. A právě to mne donutilo nalézt v sobě tolik drzosti a pokusit se o jeho předvedení v divadelní inscenaci.
Naštěstí jsem našel dost spolurealizátorů a mohl se do uskutečňování "mého dlouholetého snu" pustit. Nechci předčasně mnoho prozrazovat, jak představení bude vypadat, ale přece jenom sdělím to základní. V inscenaci, která se bude hrát v kombinaci loutek (javajky) a živých herců (vodník a ježibaba), budou užity úryvky Dvořákovy hudby, zpívané sbory atd. Rád bych zde představil ty, kteří se na přípravě inscenace podílejí.
"Živáci":
Ježibaba L. Vedralová
Vodník F. Kadleček
Loutkoherci (mluví-vodí):
Víla 1 - Z. Wildová
Víla 2 - V. Ryčlová
Víla 3 - H. Pešková
Víla 4 - L. Wágnerová
Princ - T. Vacek, L. Warausová
Rusalka - B. Velemínská, D. Mahelková
Kuchtík - E. Soukupová, I. Hamplová
Myslivec - F. Pondělíček, V. Lindner
Cizí kněžna - L. Kulhánková, A. Kuklová
Lovec - K. Nedoma
Scéna: Z. Hilská j.h.
Loutky: M. Svobodová (a kolektiv)
Klavírní nahrávky: H. Dufková
Výběr hudby, realizace zpěvů: L. Podtrazská
Nahrávka hudby: K. Čeleda.
Z výčtu spolupracovníků si jistě uděláte představu o tom, že moje troufalost vytvořit takovou inscenaci je nebetyčná. Já však věřím, že právě díky těmto spolupracovníkům se mi podaří zrealizovat představení, které se bude líbit nejenom dětem, ale i dospělým divákům.
Mahelka Svatoslav
"Rusalka" se stala jakousi "třešní na dortu" našeho repertoáru. Hraje se od té doby vždy při význačných příležitostech, a alespoň třikrát po sobě, aby se vůbec vyplatilo úsilí potřebné na stavbu scény a další přípravu.
Když už se Sváťa jednou rozepsal, tak to vzal "z jedné vody načisto". Čímž chci říci, že v dubnových novinách seznámil čtenáře Zbraslavských novin s premiérou hry "O zlém vlku a nezbedných prasátkách" a v květnových s třetí a poslední premiérou oné hektické doby, s pohádkou J. Kainara "Zlatovláska".
DALŠÍ PREMIÉRA V DJK
Loutkový soubor Rolnička nastudoval tentokrát maňáskovou hru osvědčeného autora Františka Pondělíčka "Pohádka o zlém vlku a nezbedných prasátkách". Já jsem text dostal k přečtení již minulý rok. Měl vše, co každý text má mít. Napětí, humor, spoustu akcí a hlavně řadu velmi dobrých písňových textů. Proto bylo rozhodnuto zařadit tuto inscenaci do žádosti o finanční příspěvek v rámci grantu Hlavního města Prahy. Příspěvek byl udělen a mohlo se začít s realizací.
Režie se ujal sám autor a požádal o složení hudby p. Lenku Podrazskou, provedením nahrávky pana Karla Čeledu, realizací loutek kolektiv vedený p. Milenou Svobodovou, na vytváření scény se podílel spolu s výtvarnicemi i sám autor. Dlužno podotknout, že s loutkářským souborem Rolnička si s chutí a dobře zahrály i žačky literárně-dramatického oboru ZUŠ.
Ihned po otevření opony představení plně zaujalo nejen dětské diváky, ale mám podezření, že "chytlo" i dospělé obecenstvo. Nesoudím jen podle sebe, ale pohled na jejich bavící se tváře mě v tom jen utvrdil. Výtečně zhudebněné texty, perfektní interpretace - zde bych vyzdvihnul songy zpívané Vláďou Lindnerem. Tím však vůbec nechci naznačit, že ostatní písničky byly horší kvality. Mne pouze udivilo, že nás náš divadelní kolega dokázal úspěšně léta klamat tím, že neumí zpívat.
Po herecké stránce je tato inscenace patrně nejtěžší z maňáskového repertoáru. O to více je třeba hodnotit výkony všech protagonistů. Naprosto bezchybné výkony "mluvičů" a nadšený výkon "vodičů" činí toto představení nejen poutavou podívanou, ale melodie písniček vám budou znít v uších ještě dlouho po opuštění divadla. Dobrým nápadem proto bylo i vydání CD s písničkami z této inscenace.
Co říci závěrem? Myslím, že je nutné poděkovat všem, kteří se podíleli na realizaci představení, zejména pak autorovi a režizérovi v jedné osobě za nastudování hry, která je vysoko nad průměrem dosud hraných "maňáskáren". Hře pak popřát, aby se udržela na repertoáru co nejdéle.
A na úplný závěr bych chtěl upozornit, že pro příští divadelní rok se chystá další hra z autorské dílny pana Pondělíčka, pohádka "Kašpárkova strašidla", v níž se děti setkají s postavami známými z jedné ze starších inscenací ("Kašpárek na cestách"), se strašidly Šklebeďourem a Brečulínem. Tak se těšíme.
Svatoslav Mahelka
Sváťa ve svém článku bohužel opomenul jedno důležité jméno - jméno pana Ivana Kočího. Tomu jsem ve hře o prasátkách nabídl funkci inspicienta. Kývnul, a vlastně nevěděl na co. Teprve v průběhu zkoušek mě začínal proklínat (až do pátého kolena), ale nevzdal to, i když kromě klasické inspice měl na starosti i spoustu všelijakých efektů, přestavby scén a řadu dalších drobností.
Premiéra "Vlka a prasátek" se konala 16. března. A už o čtrnáct dní později (30. 3.) byla poprvé odehrána "Zlatovláska", z čehož je nad slunce jasné, že čas na její přípravu byl hanebně kratičký. Výsledek, s ohledem na podmínky, přímo vynikající!
TŘETÍ LETOŠNÍ PREMIÉRA ROLNIČKY
Po půstu bývá největší hlad. Toto přísloví by se dalo aplikovat na letošní dění v divadelním souboru Rolnička. Po poměrně dlouhé době zdánlivého klidu se "roztrhl pytel" s premiérami. Po dvou úspěšných premiérách se soubor představil s třetí, s premiérou pohádky J. Kainara "Zlatovláska", jejíž text upravila a jako svoji režizérskou prvotinu realizovala paní Ludmila Warausová. Také co do výběru loutek si divák nemohl stěžovat. Po javajkách a maňáscích přišly na řadu marionety. Každá loutka má svá specifika - co do scénických možností i co do obtížnosti "vodění". Proč o tom hovořím? Snad proto, že ovládání marionet je z loutkohereckých technik nejobtížnější. Zvláště pak při práci s rekvizitami. A těch je v této inscenaci víc než dost. "Donutit" loutku, která nemá uchopovací schopnost, k poslušnosti, to vyžaduje od vodičů nejen mimořádné soustředění, ale i velkou dávku dovednosti. A to vše, soudě podle předvedeného výkonu, vodiči bezesporu mají.
Režizérka Ludmila Warausová přizvala ke spolupráci na zhudebnění písní a vytvoření scénické hudby osvědčenou dvojici, Lenku Podrazskou a Karla Čeledu. První část této dvojice se postarala o skladbu a o interpretaci, druhá pak o perfektní nahrávku.
Scénu, která plně odpovídala duchu hry, navrhla a realizovala, ve spolupráci s pí. M. Svobodovou, sama režizérka. Hlasy propůjčili loutkám ostřílení "mluviči", takže vzniklo líbivé a poetické představení, které dokáže plně zaujmout nejen dětské diváky.
Závěrem bych chtěl ještě poznamenat, že i toto představení vzniklo za finanční pomoci grantu Hlavního města Prahy a dále pak popřát i tomuto představení hodně repríz a hodně spokojených diváků. Já osobně jsem přesvědčen, že je bude mít, protože se jistě udrží dlouhou dobu na repertoáru. A ještě něco: Povedla-li se Ludmile Warausové režijní prvotina, proč by se jí nemohla povést i další inscenace?
Mahelka Svatoslav
Ve svých recenzích si pan Mahelka zahrál na prognostika. Prorokoval světlou budoucnost režizérce Lídě Warausové i její "Zlatovlásce", oznamoval brzký příchod Kašpárka a jeho strašidel... Netušil, jaký scénář je přichystaný v tvůrčí dílně geniální autorky, které většinou říkáme Paní Příroda.
