Kapitola XI. - Doba otočila poměry naruby!
Blížila se revoluce - a Rolnička si klidně žila svým takřka idylickým životem. I když se možná tu a tam na zkouškách začalo hovořit o politice, což dříve nikdy nebývalo. Ale připravovala se nová inscenace, a ne ledajaká: "Povídání o pejskovi a kočičce". Premiéru měla 7. října 1989. Poté odejel představitel pejska, pan Milan Čejka, do Říma na svatořečení Anežky české. A to už byl listopad a začaly se dít věci! Kdo neví, jaké věci to byly, nechť si přečte nějakou jinou písemnost, moje vyprávění se týká loutkářského souboru Rolnička a nechce (ani nemůže) líčit všelijaké politické taškařice, jimž se v mnohých dokumentech přezdívá "historické události".
Nestáli jsme stranou, dokonce se jednu sobotu nehrálo, neboť jsme demonstrativně podpořili stávku všech pražských (a možná i jiných) divadel. Ovšem repertoáru se revoluční změny nedotkly (to přišlo svým způsobem až později). Zkoušela se klasická pohádka "Perníková chaloupka". Přímočarý a nekomplikovaný text napsal Sváťa Mahelka, a ani ho nenapadlo, že by brutální likvidace čarodějky mohla být chápána jako rafinovaná dobová alegorie. Také nebyla. Premiéra se konala 17. března 1990.
Že nestojíme stranou jsme dokázali účastí na "Svátku zbraslavského OF (Občanského fóra, jakési protikomunistické platformy)", kdy se v zámeckém parku konaly různé radovánky, o nichž vyšel krátký článeček ve Zbraslavských novinách. Abychom si přiblížili kolorit doby - tady je:
SVÁTEK SE ZBRASLAVSKÝM OF
Je pravda, že 13. května v neděli na Den matek bylo hezky, veselo a vlídno v zámeckém parku. Kdo uposlechl výzvy plakátu zbraslavského občanského fóra, vzal děti, deštník, šampus a sklenky a přišel na májové setkání, neprohloupil.
Dalo by se hovořit o překvapivě klapající organizaci, neb zkušenosti praví, že ze všeho nejtěžší pro pořadatele je docílit zdání, že všechno běží jaksi mimoděk a samo. Také obligátní konstatování "rozzářených dětských oček" by jistě bylo na místě, protože na děti bylo pamatováno v míře vrchovaté - nejen různými atrakcemi, občerstvením zdarma, ale také veselým koníkem s kárkou na svezení a maňáskovou pohádkou O pejskovi a kočičce v podání Rolničky, tedy souboru, který nechybí nikdy a nikde, kde jde o dobrou věc.
A také by nesměla chybět zmínka o dobré muzice, otevřeném kostelu i s odborným výkladem pana faráře, o sympatických vystoupeních kandidátů OF Jana Kobylky (ten navíc celé setkání moderoval), a Jana Kačera, kteří hovořili o věcech zbraslavských i obecných.
Ke slovu přišlo šampaňské jako dárek i to z vlastních zdrojů, i deštníky - ale ty vlastně ani moc ne, protože těm, co se v zámeckém parku sešli, lépe než samotným pod deštníkem bylo společně pod korunami kaštanů.
A když se za tím dnem člověk ohlédne, nejvíc ze všeho se mu chce hovořit právě o tom vlídném, ničím nemanipulovaném společenství lidí dobré vůle. Právě ten pocit lidské sounáležitosti a vědomí, že jsme konečně doma, byly tím nejhezčím, co nás potkalo 13. května v neděli na Den matek v zámeckém parku.
- vač -
Článek je podepsán značkou - kdo se pod ní skrývá, netuším. Ale na tom defakto nesejde, hlavně jsem jeho citací splnil zadání, a sice přiblížit nám všem onu hektickou doby a přitom se nedopustit reminiscencí, které bych si "cucal z prstu".
Takže přejdu k událostem, které se naší Rolničky dotkly bezprostředně a zásadně.
Především - vznikl činoherní soubor. Tím pádem se z některých loutkářů stali "obojetníci". Někteří dokonce, alespoň dočasně, dali přednost "živému" divadlu před loutkami. Pod vlivem této skutečnosti byla nová divadelní budova pojmenována po Janu Kaškovi, kdysi v polovině 19. století významnému herci Tylovy skupiny i Prozatímního divadla. A to přesto, že její vznik inspirovali loutkáři, že se v ní až do té doby hrálo výhradně loutkami! Pravda, Skupa ani Kirchner se na rozdíl od Kašky na Zbraslavi nenarodili... Takže se všichni posléze s Janem Kaškou smířili. Tenkrát ještě platilo o všech členech Rolničky. Kam se podíváš, všude samý lokální patriot!
Horší bylo, že v propadlišti dějin mizela (a vůbec ne pomalu) naše zastřešující organizace - Kulturní dům. Narodil se nápad, (všimněte si - Rolnička byla vždy a za všech okolností líhní nápadů, a ne ledajakých), měl vcelku jednoduchou podobu, a v jednoduchosti nápadů spočívá jejich genialita. V prosincových Zbraslavských novinách vyšel článek - vlastně spíš výzva, aby se zájemci o místní kulturní dění hlásili na uvedené adresy, že v nejbližší době zahájí činnost řádně registrovaná společnost, která chce (a bude) produkovat paletu nejrůznějších společensko-kulturních aktivit. A další článek v březnu už hlásal: Záměr splněn!
ZBRASLAVSKÁ KULTURNÍ SPOLEČNOST
V prosincovém čísle Zbraslavských novin jste byli, vážení čtenáři, informováni o iniciativě členů souboru Rolnička založit Zbraslavskou kulturní společnost (pokud se na některé z dalších stran vyskytne zkratka ZKS, tak už víme, co se pod ní skrývá). Velmi nás potěšil zájem zbraslavských občanů o členství v této společnosti. Je to důkaz, že nám život na Zbraslavi není lhostejný a že pro jeho zlepšení chceme svými silami přispět.
Těch sil bude společnost již v nejbližší době potřebovat hodně. Vždyť příští rok je pro Zbraslav rokem 700. výročí založení Kláštera zbraslavského králem Václavem II. Toto výročí má úzký vztah k samotné Zbraslavi, jejíž historie je se založením kláštera bezprostředně spjata.
Oslava události takového významu bude jistě vyžadovat přispění každého z nás. Věříme, že právě Zbraslavská kulturní společnost bude zde mít svou důležitou roli a vlastně své první větší úkoly.
Přáli bychom si proto, aby společnost zahájila svou činnost co nejrychleji. V minulém článku jsme příliš optimisticky předpokládali svolání ustavující schůze ZKS již v lednu. Bylo však třeba provést některé administrativní kroky, které nutně předcházejí takovéto schůzi. Přípravný výbor ve složení Helena Vedralová, Petr Hampl, Franta Kadleček požádal ministerstvo vnitra ČR o registraci zájmového sdružení s názvem Zbraslavská kulturní společnost s tím, že cílem této společnosti je trvale přispívat k rozvoji Kulturního života na Zbraslavi.
Ustavující schůzi ZKS svolává přípravný výbor na čtvrtek 21. března 1991 v 18.30 hod. do Divadla Jana Kašky. Zde budou konkrétně formulovány směry činnosti ZKS a zvolen řádný výkonný výbor. Věříme, že na schůzi přijdou nejen dosud přihlášení členové, ale všichni, kteří chtějí se ZKS spolupracovat.
Za přípravný výbor: Franta Kadleček
Se Zbraslavskou kulturní společností spojila Rolnička svoji existenci na všechna další léta. A třebaže se společnost snažila produkovat pestřejší škálu činností (koncerty, výstavy, besedy s osobnostmi), divadlo (činoherní a především loutkové) zůstalo tím hlavním, co dělá. A co dělá nepřetržitě a možná občas i dobře. Navíc bez členů Rolničky, případně činoherního souboru, by patrně ZKS neuskutečnila nic dalšího, neboť obory mimo divadlo se ve společnosti jaksi neuchytily, tedy ani členové kromě divadelníků jaksi nejsou. (Občasné výjimky jen potvrdily pravidlo - a každá z nich velice brzy zašla na úbytě.)
