Kapitola V. - Hledalo se a nacházelo...

V počátečních sezónách hrála Rolnička výhradně marionetová představení. Sahalo se po klasickém repertoáru. Po již zmíněné hře "Sůl nad zlato" následovala alegorická pohádka Z. Schmoranze "Začarovaný les" (premiéra 8. 4. 1985) a krátce poté hra s názvem "Drak" od F. Čecha. (Autor této pohádky nemá nic společného s Ringo-Čechem, kdysi ve dvacátých a třicátých letech minulého století býval šéfem olomoucké Říše loutek.) "Drak" měl premiéru 1. června 1985. Na podzim téhož roku jsme připravili ještě dvě další inscenace, a sice "Hrátky s čertem" J. Drdy a "Ostrov splněných přání" od V. Cinybulka. Premiéry se vešly do jediného měsíce - prvá 7. 12. a druhá 30. 12. 1985. O režii těchto her se podělili Petr Hampl a sváťa Mahelka. V téže sezóně se uskutečnila ještě jedna premiéra - "civilní" pohádka B. Schweigstilla s názvem "Krejčí, švec a Kašpárek" se poprvé hrála 22. 3. 1986. Takže jsme v průběhu pouhých dvou sezón secvičili šest inscenací - a rozhodně jsme si nevybrali hry snadné a jednoduché. Při jejich realizaci jsme často volili postupy, které nám práci ani v nejmenším neusnadnily.

V té době jsme hráli výhradně tradičním způsobem - na kukátku pro půlmetrové marionety voděné z dvojité - přední i zadní - lávky. Pro takový způsob je nutný dlouhý - cca dvoumetrový - závěs, a loutky jsou pak špatně ovladatelné. Pro "Sůl nad zlato" jsme některé loutky zavěsili na dráty, což do jisté míry usnadnilo práci vodičů, ale na druhé straně omezilo pohyblivost figur. Také vadilo, že jsme použili příliš měkké a slabé dráty, takže jsme posléze došli k názoru, že závěsy výhradně na nitích budou v podstatě identické (co do vlastností loutky i co do pracnosti vodění) a navíc divák získá iluzi, že se postavy na scéně "hýbají jako živé". Dodnes si nejsem jistý, jestli tato volba byla správná, ale rozhodlo se a nastolený trend dodržujeme dodnes. Mluviči - recitátoři - usedli v jámě pod jevištěm a snažili se, aby je bylo slyšet i v poslední řadě. Někteří marně, takže záhy dostali před ústa mikrofony. Technik měl stanoviště na levé straně jeviště (z pohledu diváka), obsluhoval kotoučový magnetofon a světelné efekty kouzlil třemi mechanickými reostaty. Pomineme-li poslední údaj (technika pokročila mílovými kroky) hrajeme svá marionetová představení obdobným způsobem i v současnosti.

Inscenace jsme se snažili vždy obohatit nějakou novinkou, aby každá z nich učinila byť i nepatrný krůček kamsi kupředu. Tak ve hře "Začarovaný les" zazněla z našeho loutkového jeviště prvá písnička (nazpívala ji Dáša Vladyková za kytarového doprovodu Lídy Rychtrmocové). Šlo o zajímavé zpestření, které se nám zalíbilo, takže v dalších hrách ("Drak", "Hrátky s čertem") se už zpívalo o stošest. (Texty i muziku tenkrát obstarával Milan Čejka.) Pro "Draka" jsme nahráli nejenom písničky, ale veškerý mluvený part. Užilo se při tom hodně legrace, ovšem výsledek byl problematický. Už se s ním v podstatě nedalo hýbat - a náš odhad pro nutné časové prodlevy a pauzy nebyl právě ideální. Hra často ztrácela spád, měla hluchá místa a trvala takřka dvě hodiny. Také jsme přivedli téměř k dokonalosti všelijaké jevištní efekty - plameny jsme šlehali "likopodiem" (plavuňovým prachem), kouř vyráběli složitým přístrojem (na bázi čpavku a ještě něčeho...), udělali jsme "prostírací pařez", "svítící lebku" (Petr Hampl), "rozkládajícího se kostlivce" (toho vyřezal Vláďa Lindner) i "obří botu", do které se schoval celičký Kašpárek. Pro každé další představení jsme museli připravit potřebné figury (namalovat, obléci, zavěsit) i rekvizity. A samozřejmě kulisy, které obzvlášť učarovaly paní Hofmeistrové, takže o nich psala v každém svém pokusu o recenzi. (Uvádím fragment z článku ve Zbraslavských novinách - duben 1984.)

ZNOVU POTLESK ZBRASLAVSKÝM LOUTKÁŘŮM

.................................

Zlatým hřebem představení byla umělecká scénická výprava akademického malíře Petra Hampla. Úvodní scéna zakletého lesa byla jakoby přímo přenesena z tajemných hlubin pralesa na Boubíně s poletujícím houkajícím a mluvícím sýčkem, jakož i rejem svatojánských světlušek. V druhém dějství čarodějná sluj kouzelníkova byla vrcholem fantazie našeho mladého umělce. Propletence hadích těl dekorovaly kamenné útesy stěn skalního doupěte. Kostlivec s klapající čelistí a s kosou byl tu strážcem příbytku věznitele a budoucího manžela krásné princezny. Dalším překvapením byl drak hrůzný zjevem a oživený mechanikou konstruovanou rovněž Petrem Hamplem. Boj hrdiny Vaška s tímto netvorem byl zas virtuosní výkon vodičů těchto loutek.

Chmurné scény vystřidal pak sluncem prozářený les se šťastnou dvojicí princezny a Vaška.

.................................

Božena Hofmeisterová

Později Petr Hampl svou scénografii poněkud zjednodušil - v množství kulis i v malbě samé. Z počátku jsme často konstatovali, že scéna vyhlíží jako dokonalý obraz, ale loutky se v ní trošku ztrácejí.